Varhaníci, kostelníci
Varhaník
"Role varhaníka se v liturgii objevuje někdy od poloviny 10. stol. Z této doby pochází totiž nejstarší zmínka o instalaci varhan v kostele (Winchester, r. 951). Na Západ se sice varhany dostaly jako dar byzantského císaře Konstantina V. franckému králi Pippinovi už v roce 757, ale teprve zhruba po dvou stoletích se jim dovolilo začít se uplatňovat při liturgii. Velmi dlouho byly varhany kvůli svému původnímu světskému užívání při liturgii spíše trpěny. Tak vůbec první papežský dokument zabývající se varhanní hudbou (z r. 1749) říká, že "varhanní hudba není součástí liturgie, nýbrž slouží jen k povznesení její slavnostnosti a vzdělání věřících". A ještě instrukce o církevní hudbě z r. 1958 ji považuje za pouhou ozdobu posvátné liturgie. Konstituce Sacrosanctum Concilium v čl. 120 sice píšťalové varhany doporučuje velké úctě jako tradiční nástroj, ale důvody, které pro to uvádí, jsou spíše v linii výše uvedené instrukce z r. 1958. Úloha varhaníka spočívala nejprve v tom, že zajišťoval jednohlasý doprovod chorálního základu hudební formy zvané organum; zde podpíral a rozvíjel lidský hlas. Pozdější technická zlepšení rozšířila hudební úlohu varhan. Dnes je přednostním úkolem varhaníka sólovou hrou doprovázet průvod na úvod a závěr bohoslužby, přípravu obětních darů, obřad komunia a chvíle určené k meditaci. Velmi významný je též doprovod zpěvu lidu, kdy je důležitá zejména správná a rytmicky přesná předehra. Pokud jde o výběr písní, měl by se varhaník domlouvat s tím, kdo liturgii předsedá a příp. s kantorem."
Členové:
- Josef Přikryl
- Josef Všetička
Kostelník
Kostelník (též sakristán) je člověk, který se stará o kostel, roucha kněží či ministrantů a též o obřadní nádoby. Původně musel být kostelníkem duchovní nižšího svěcení. V klášterech bývá praxe, že kostelníka dělá jeden z řeholních bratří. Kostelník je vlastně správce nemovitosti.
Členové:
- Petr Přikryl
- Marta Klíčová
